Umím dát lidem naději,
nezáleží pak na ději.
Každý má příběh svůj.
Chvilku přemýšlej, no tak stůj!
Hodně ráda všem rozdávám,
přitom ale vůbec nevnímám.
Neznám hranice, ach jo..
Ubližuju jim, fakt že jo!
Ukážu ti cestu a ty jí uvěříš,
pak dlouze hledáš mou tajnou skrýš.
Doufáš a věříš, že ji najdeš,
v tom se ovšem hrozně pleteš.
Cesta k ní je dlouhá a složitá,
zdá se být krásná a naditá.
Moje touhy míří někam jinam,
často se myšlenkou na ně zžírám.
Emoce se střídají, hodně to bolí,
v tu chvíli mě lecos dokonale skolí.
Ten pocit je moc dobře známý,
soudnost však už není tu s námi.
Volíš cestu, kterou ještě neznáš,
třeba pak jednou chybu uznáš.
Jsem jako skutečný přelud,
tak po mě, prosím, nic neluď.