Splnil se mi sen,
byl to přesně ten,
který se již stal,
ale mne se neptal.
Život není hra,
je to velká kra.
Vše v led změní
ale nedá znamení.
Já.. lásku neznám,
možná jí poznám.
Až se tak stane:
"Prosím, můj pane.."
Všeho moc škodí,
sen se vždy zrodí:
Každý se směje,
to pěkně hřeje.
Pak přijde konec,
kde je ten kanec?
Někam se poděl,
zmizel můj úděl.
Srdce mi pláče,
přišlo o hráče.
Cítí to samo:
"Nech toho, lamo!"
Chci mít asi moc,
nehledám pomoc.
Praha je láska,
přes oči páska.
City nesmažu,
to nedokážu.
Jsou jako trest,
bolestivá pěst.
Tímto děkuju,
a srdcem lituju
všeho trápení,
citů zmámení.
Také Tě prosím
nezlob se, nosím
Tě v srdci mém,
nedokonalém.